Legenda a historie
Historie osady Filicaja
Filicaja je malá osada v obci Montaione, kde se setkávají legendy s archivními dokumenty: od pověstí o původu jejího jména až po kupní listinu, na jejímž základě rodina da Filicaja získala v roce 1452 tuto usedlost.
Legenda
Filli mia bella
Podle legendy osvobodil mladý šlechtic z Volterry jménem Ajone dívku Figline, kterou unesl jistý Gambasso: oženil se s ní a založil vesnici Monte Ajone – z níž prý pochází dnešní jméno Montaione – i hrad Figline. Mezi potomky Ajona a Gambassa dlouho panovala tvrdá rivalita (obě sousední obce, Montaione a dnešní Gambassi Terme, jsou „rivaly“ i ve skutečných dějinách). Podle jiné, nejisté hypotézy by jméno Montaione naopak odkazovalo na Allona, posledního nebo předposledního langobardského vévodu z Luccy, a na místo zvané Mons Allonis: zajímavé spojení s langobardským Toskánskem, které však prameny nepotvrzují.
O několik generací později hrad zničilo nepřátelské vojsko a jeho obyvatelé, kteří se vrátili k modlářství, se rozhodli obětovat bohům nejkrásnější dívku vesnice jménem Filli. Zděšený florentský rytíř jí přispěchal na pomoc a nechal místo ní obětovat jalovici – odtud jeho přezdívka „Sire della Vitella“ (Pán jalovice). Filli a její zachránce se vzali a hrad znovu postavili. Rytíř byl tak zamilovaný, že ji neustále oslovoval „Filli mia bella“ (má krásná Filli) a „Filli cara“ (drahá Filli): z těchto slov prý vzniklo jméno „Fillicara“, které se později změnilo na „Filicaja“.
V roce 1623 vylíčil Michelangelo Buonarroti il Giovane, host rodiny da Filicaja, tuto legendu ve své krátké básni l'Ajone, v níž si představoval, že v paláci rodiny tryská víno dokonce i z fontán:
«...dove si sguazza, e mangia altro che ghiande,
e d'un buon vino vi beon le pile...»
(„...kde se hoduje a jí se lépe než žaludy, / a dokonce i nádrže fontán pijí dobré víno...“)
— Michelangelo Buonarroti il Giovane, l'Ajone, 1623
Historické události
Od počátků po renesanci
Nejstarší zmínky o hradu jménem Figline na tomto místě pocházejí z počátku 12. století, možná přesně tam, kde dnes stojí Villa da Filicaja, ačkoli někteří badatelé se domnívají, že původní opevnění stálo o několik set metrů jižněji. Hrad byl zničen v roce 1297 a později znovu postaven mimo jiné z materiálu pozdně římské vily, jejíž pozůstatky se stopami mozaik leží asi kilometr odtud. Tento původ spolu s drobnou chybou, kterou rozšířil turistický průvodce z 30. let 20. století, dal časem vzniknout několika historickým omylům, mimo jiné mýtu o „Villa Medicea“, která zde nikdy neexistovala.
Samotné jméno situaci ještě komplikuje: dnešní osada Figline leží asi čtyři sta metrů jižně od Filicaja a dodnes se diskutuje, zda skutečně odpovídá místu středověkého hradu. V kostelíku Sant'Antonino, zasvěceném patronovi osady, dodnes připomíná reliéf zázrak z místní tradice: vzkříšení chlapce z rodiny da Filicaja.
Vazby rodiny na vojenský a politický život Florencie jsou doloženy od renesance. V roce 1503, za války proti Pise, pověřila florentská vláda Leonarda da Vinci, Gerolama da Filicaja a Alessandra degli Albizzi, aby prozkoumali možnost odklonit tok řeky Arno: projekt, který nebyl nikdy uskutečněn. Antonio da Filicaja (1455–1526) se naopak věnoval vojenským tažením, i na moři, proti pisánským nájezdům a 8. června 1509 vstoupil vítězně do Pisy spolu s Averardem Salviatim a Niccolòem Capponim, v čele vlastních vojsk, která měla svou základnu právě na hradě Filicaja.
Rodina
Ve službách Florencie
Zatímco se na usedlosti Filicaja pěstovala vinná réva a olivovníky, rodina se ve Florencii výrazně podílela na politickém životě republiky. Alessandro da Filicaja (1429–1512) v letech 1467 a 1474 dvakrát zastával úřad Gonfaloniere di Giustizia a byl přítelem Lorenza Nádherného. Do stejného období spadá i rok 1452, kdy Ser Giovanni da Filicaja koupil od rodiny Figlinesi pozemky, z nichž vznikla usedlost Tenuta da Filicaja. Později, za velkovévodství, členové rodu da Filicaja pětkrát zasedali v senátu.
Stejně jako mnoho florentských rodin se i rodina da Filicaja věnovala obchodu a měla obchodní zastoupení v Lisabonu. Ve Florencii obývala palác v ulici Borgo degli Albizi, vybudovaný mezi 14. a 16. stoletím; na venkově vlastnila kromě Filicaja také vilu v osadě Santa Lucia nedaleko Prata. Rodový erb – tři červené krokve ve zlatém poli – je dodnes k vidění na někdejších správních a soudních palácích (palazzi pretori) v mnoha toskánských městech, od Volterry po Arezzo a od Pistoie po Scarperii, kde členové rodu zastávali úřady podestà a vicario. V 16. století se rodina sňatky spříznila s rody Capponi a Della Rovere.
Mezi Florencií a Novým světem
Baccio da Filicaja, inženýr v Brazílii
Obchodní zastoupení rodiny da Filicaja v Lisabonu vzniklo díky dohodě mezi velkovévodou Františkem I. Medicejským a portugalským králem Sebastiánem, která rodině umožnila pořídit si ve městě paláce a sklady pro obchod s Amerikou. Na konci 16. století toto zastoupení ukončilo činnost v obtížném období po roce 1580, kdy Portugalsko přešlo pod španělskou korunu. Z tehdejšího Lisabonu se zachovalo jen málo: obchodnickou čtvrť s ulicí Rua Nova dos Mercadores zničilo zemětřesení roku 1755 a město pak nechal od základů přestavět markýz z Pombalu.
Právě v tomto obchodním zastoupení se začal odvíjet jeden z nejpozoruhodnějších příběhů rodiny. Baccio da Filicaja, narozený ve Florencii mezi lety 1565 a 1575, zde v mládí čtyři roky pracoval; po návratu do Florencie se věnoval matematice, architektuře, dělostřelectvu a kosmografii. V roce 1597 působil v Brazílii jako engenheiro-mor, hlavní inženýr portugalské kolonie, ve službách guvernéra Francisca de Sousy. Opravoval pevnosti, opevňoval přístavy, velel dělostřelectvu a guvernéra doprovázel při hledání ložisek zlata a stříbra.
V roce 1603 se zúčastnil výpravy Pera Coelha de Sousy do Maranhão a téhož roku postavil spolu s jezuitou Franciscem Diasem a inženýrem Geraldem Bettingem kostel Nossa Senhora de Monte Serrat v Salvadoru da Bahia; vedle něj, na mysu nad zálivem, navrhl pevnost Monserrate, která tam stojí dodnes. V roce 1608 ještě psal velkovévodovi Ferdinandovi I., aby mu podal zprávu o svých činech: jeho dopisy jsou uloženy v medicejském archivu ve Florencii. Poslední zmínka o něm pochází z roku 1628 z Bahie.
Básník
Vincenzo da Filicaja
Nejslavnějším členem rodiny je Vincenzo da Filicaja (Florencie, 1642–1707), jeden z předních italských básníků své doby. Byl členem Accademia della Crusca a Arcadie, kde nesl jméno Polibo Emonio, a proslavil se po celé Evropě ódami na osvobození Vídně z tureckého obléhání roku 1683; jeho sonety o Itálii se četly a překládaly ještě hluboko v 19. století. Cosimo III. Medicejský jej v roce 1695 jmenoval senátorem a poté guvernérem Volterry (1696) a Pisy (1700). Kdykoli mohl, uchyloval se na rodinné sídlo Filicaja, daleko od dvorských povinností. Oženil se s Annou Capponi a přátelil se s vědcem Francescem Redim a se švédskou královnou Kristinou, která v roce 1687 pomohla financovat studium jeho syna Braccia na Collegio Tolomei v Sieně.
Zemřel ve Florencii v roce 1707 a byl pohřben v rodinné kapli zasvěcené svatému Juliánovi v kostele San Pier Maggiore, kde mu syn Scipione nechal postavit pomník. V roce 1751 tam Scipione nechal umístit také obraz Francesca Contiho Sant'Antonino resuscita un fanciullo da Filicaja (Svatý Antonín křísí chlapce z rodiny da Filicaja): tentýž zázrak, který připomíná basreliéf v kostelíku Sant'Antonino zde v osadě.
Kostel San Pier Maggiore již neexistuje. V září 1783 se náhle zřítil jeden z jeho sloupů a odhalil dřevěné jádro; v roce 1784 nařídil velkovévoda Petr Leopold kostel zbourat. Zachovaly se jen oblouky jeho portiku, známé jako Arco di San Pierino. Památku básníka dnes připomíná kenotaf v bazilice Santa Croce.
Od 16. století po současnost
Rodinný dům, stále obývaný
Během staletí byla malá osada několikrát přestavěna, než získala svou dnešní podobu. Villa da Filicaja si dodnes uchovává středověké východní průčelí a druhé, severní průčelí ve stylu konce 16. století, postavené však až v roce 1906. V letech 1900 až 1908 nechal hrabě Andrea da Filicaja Dotti rozsáhle přestavět interiéry, aby vytvořil místnosti v duchu 17. století: místo původních kazetových stropů nechal postavit plackové klenby a uspořádal místnosti podle vkusu doby.
Osada zůstala majetkem téže rodiny, dnes zastoupené hrabaty Nardi-Dei da Filicaja, a byla také domovem básníka Vincenza da Filicaja. K rodu patřil také Andrea Dotti (1938–2007), lékař, který se v roce 1969 oženil s Audrey Hepburnovou. Po desetiletí se v některých místních turistických průvodcích opakovala legenda, podle níž velkovévoda Cosimo III. Medicejský daroval osadu básníkovi. Tento příběh se však ukázal jako nepodložený. Teprve v roce 2003 se historikům díky přístupu do soukromého rodinného archivu podařilo nalézt původní kupní listinu o koupi usedlosti od rodiny Figlinesi, kterou dne 21. června 1452 podepsal Ser Giovanni di Simone da Filicaja. Listina dokládá, že usedlost patřila rodině da Filicaja dávno před básníkovým narozením, a po staletích tak objasnila její skutečný původ.
Původ jména
Od názvu Figline k názvu Filicaja
Místo se původně jmenovalo Figline nebo Castello di Figline. S příchodem rodiny dostalo jméno Filicaja nebo Al Filicaja – během staletí se ale usedlost nazývala také Fattoria S. Antonio (podle kostelíka zasvěceného světci) či Tenuta Al Filicaja a někdy nesla i samotná vila označení Villa S. Antonio, podle doby a tehdejšího majitele. Samotná rodina, známá do poloviny 13. století jako „della Vitella“ (nebo „Tebaldi“ či „d’Aquona“), která koncem 11. století ovládala oblast kolem Pontassieve z hradu Quona, přijala s nástupem Florentské republiky jméno „da Filicaja“, aby nebyla považována za šlechtický rod a mohla zastávat veřejné úřady. To se jí podařilo: mezi lety 1284 a 1523 dala republice dvanáct gonfaloniérů a šedesát šest priorů.
I ve 20. století často záviselo pojmenování místa na tom, kdo o něm psal – a dokonce i na samotném majiteli: vypráví se, že Andrea da Filicaja Dotti na začátku století obvykle používal „Villa da Filicaja“ pro vilu a „Tenuta Al Filicaja“ pro statek, ale v korespondenci s církví nebo obcí přecházel na „Villa S. Antonio“; na vinných etiketách se statek uváděl jako „Tenuta Al Filicaja del Conte da Filicaja Dotti“, zatímco rodinné účetní knihy hovořily prostě o „Fattoria di Figline in Val d'Elsa“. Tato proměnlivá jména lépe než jakýkoli dokument ukazují, že pouto mezi rodinou a tímto místem bylo v průběhu staletí především osobní, a teprve potom oficiální.
Produkty
Vína Filicaja
Od toskánského Chianti až po velké italské apelace: každé víno vyjadřuje charakter svého terroir.